Vůni levandule jsem přišla na chuť až v dospělosti. Nepamatuji si tuto fialovou dámu na záhoncích mých babiček, ani u nás doma se v jakékoliv podobě nevyskytovala .

Květomluvy si ve výkladu levandule protiřečí. Jeden výtisk píše o lásce na první pohled, další že levandulí vyjádříte uctivou lásku, jiná pak opačně neupřímnost.

Já ji postupně usazuji na různá místě v zahradě. Do skalky, do odpadní trubky nahodile usazené do svahu, do záhonu jako sousedku růží.

Některý rok stihnu levandulové klasy sklidit v ten správný čas, tak aby po usušení květy neopadávaly. Podle nálady, potřeby i časového prostoru zpracuji nebo ponechám jen v kyticích.

Nejhlubší zážitek s levandulí mám v paměti, kdy jsem takřka hodinu drolila uschlé květy ze stonků – z vůně i dotyků přišel intenzivní pocit klidu a harmonie.

Usušené květy přidávám do bylinných čajových směsí, k himalajské soli pro relaxační koupele. Do domácího mýdla přidávám samotné květy minimálně, zbarví mýdlovou hmotu do šeda.

 

Do šatny a skříní se mi osvědčilo klásky splést se stuhou do copů.
Vysychající kvítky se nevydrolí mezi prádlo.
Pracuji s čerstvě ostříhanými květy, tak aby byl stonek pružný.

levandule cop

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *